Kodak T Max-100 – recenze filmu

Kodak T-Max 100 je film, který spousta lidí nemá v lásce. Toto stigma si paradoxně vysloužil díky svým kladům: extrémní ostrosti doprovázené minimálním zrnem, silnou kontrastností a přesto jemnou tonalitou v odstínech šedé. Zkrátka prakticky digitální hnus! A nebo je to jinak? Může být tento odporně moderně působící film vhodný i pro zaryté příznivce analogu? Pojďme to rozlousknout v recenzi.

Základní vlastnosti

– Panchromatický film, citlivý na celé barevné spektrum
– Extrémní ostrost
– Minimální zrno tabulární struktury
– Vysoký kontrast
– Dobrá tonalita
– Dostupný ve 35mm, 120 svitku a velkoformátových listech
– Nižší dynamický rozsah oproti filmům s klasickým zrnem
– Přehnaně vysoká cena

Čím se T-Max odlišuje od klasického filmu?

Největší devizou T-Max filmů je odklon od klasické struktury zrna. Oč běží?

Psaly se osmdesátá léta minulého století a Kodak přinesl odpověď na odvěkou otázku, jak snížit zrnitost svých filmů. Tou bylo takzvané tabulární zrno, neboli T-zrno, T-grain. Oproti klasickému kubickému zrnu tvořenému neuspořádanými krystaly stříbrného halogenidu, které si můžete představit třeba jako vrstvu písku, jsou tabulární krystaly v T-zrnu ploché a tenké destičky zapadající do sebe jako parkety na podlaze. Výsledkem je podstatně menší zrnitost oproti filmům s klasickým zrnem a stejným ISO.

První filmy s T-zrnem byly barevné Kodacolor VR ve variantách s ISO 100, 200 a 400, které se objevily na trhu v roce 1982. Od té doby se plejáda barevných filmů s T-zrnem rozšiřovala a dnešní barevné filmy (třeba Kodak Gold, Portra) jsou všechny postavené na této technologii.

Černobílé filmy T-Max 100 a 400 přišly v roce 1986 a spolu s nimi i specializovaná vývojka pro tabulární filmy T-Max developer, která ještě více minimalizuje zrno a zvyšuje celkovou ostrost a hladkost podání.
Ilford naskočil na vlak T-zrna v devadesátých letech se svojí řadou Delta, také doprovázenou svojí verzí specializované vývojky Ilfotec DD-X.


Focení s Kodak T-Max 100

Nejdřív asi stojí za to říct, že film je ostrý jako žiletka. Dokonce se svého času používal jako referenční pro kontrolu ostrosti objektivů. Ať už při focení krajinek, detailů nebo portrétů s otevřenou clonou, uděláte hodně parády. Díky ostrosti můžou fotky na 35mm filmů působit bez nadsázky středoformátově.

S citlivostí 100 ISO se film při běžném focení prosadí především v létě, kdy slunce svítí jako o závod. Od fotek můžete očekávat vysoký kontrast, ale zároveň jemnou tonalitou. Fotky na T-Max 100 jsou proto velice dramatické se skvěle zvládnutými přechody mezi černou s stupni šedé. Samozřejmostí je zmíněná ostrost.

Dynamický rozsah filmu je dobrý, ale ne tak vysoký jako u filmů s klasickým zrnem. Doporučuji tedy poctivěji měřit expozici a nestřílet od boku. Podexponování o 1 stupeň a přeexponování maximálně o 2-3 stupně světla film ale ještě vcelku obstojně zvládne.
– Větší podexponování než o 1 stupeň přinese výraznou ztrátu detailů ve stínech jako u všech filmů.
– Přeexponování o 2 stupně pro změnu výrazně ubere kontrast a od 3 stupňů výše se ztrácí detaily ve světlech a fotky působí vypadá jako vyprané v Perwollu.

Řádky výše už Vám možná napovídají, že film si příliš nerozumí s push/pull procesem. Řádek zde to potvrzuje. Pro exponování i vyvolávání doporučuji držet se krabičkové hodnoty ISO.
Vzhledem k vysokému kontrastu není film ideální ani pro využití barevných kontrastních filtrů.

Vyvolávání

Tady je T-Max také specifický. Příchází totiž se svojí speciální vývojkou T-max developer, která se hodí, když chcete dosáhnout výsledků bez prakticky viditelného zrna a nejvyšší možné ostrosti.

Klasické vývojky pak filmu propůjčí méně klinickou vizáž. Po vyvolání v mé obvyklé vývojce Kodak HC110 v ředění B (vyvolávám 6 minut ve 20 stupních Celsia) je film stále ostrý a zrno jemné, ale už viditelné a film rázem působí více filmově a méně digitálně.

Před vyvoláváním je vhodné film ve vývojnici dobře promýt. Je opatřený antihalační vrstvou, která má tendenci obarvit ustalovač na růžovo. A pozor, ustalovač se s tímto filmem zároveň rychleji vyčerpává.

Film schne do mírného U profilu, domácí skenování je proto o něco méně komfortní.

Shrnutí

Kodak T-Max 100 má rozhodně i jiné přednosti než vysokou ostrost. Jeho kontrastní podání s jemnou tonalitou dokáže zajistit dramatické výsledky a v kombinaci s klasickými vývojkami i pěkné zrno, jak se pro analogovou fotografii sluší a patří. I když se určitě nedá mluvit o filmu pro každodenní použití, si mě T-Max 100 navzdory své ne úplně dobré reputaci nakonec získal. Jestli bude vhodný i pro vás, snad napoví galerie pod článkem.

Největší problém T-Maxu je jednoznačně cena blížící se 400 Kč za film, kterou ani sebevětší pozitivum nedokáže ospravedlnit. Jestli Vás T-Max 100 zaujal, ještě není třeba zoufat, protože se obchodech často prodává krátce po expiraci s výraznými slevami. Stačí pak uskladnit do mrazáku a můžete fotit prakticky bez vlivu na kvalitu filmu.
Na konec ještě dodám, že konkurenční Ilford Delta 100, který je zároveň jedinou další variantou černobílého filmu s T-zrnem a ISO 100, je výrazně levnější už v základu. Jednou ho také vyzkouším.

Klady
– Kontrastní podání s jemnou tonalitou
– Dramaticky působící snímky
– Výborná ostrost vhodná pro tisk velkých formátů
– Dostupný ve 35mm, svitku i listech

Zápory
– Extrémní cena
– Malá variabilita – nevhodný pro push, práci s barevnými filtry
– Hůře se skenuje kvůli schnutí do U profilu
– Rychleji vyčerpá ustalovač

Galerie