Sunny 16, Slunečná šestnáctka, aneb jak správně určit světlo bez expozimetru
Možná se ptáte k čemu je dobré umět správně určit světlo bez expozimetru? Představte si, že jste uprostřed své vysněné scenérie, která vysloveně prosí o zachycení na políčko filmu, ať už je to na horách osvětlených vycházejícím sluncem, v zamlženém přístavním městě, nebo třeba v létě na chalupě u lesa v Jižních Čechách. Přiložíte svůj oblíbený fotoaparát k oku pro naměření odraženého světla a správné nastavení expozičních hodnot, jenže ejhle, rafička metru se ani nehne, diodky zhasly. Baterie se jako obvykle v rozhodla odebrat na věčnost v nejméně vhodném okamžiku, focení se nekoná.
Katastrofické a zároveň zcela realistické scénáře stranou, umět přečíst dostupné světlo se zkrátka hodí. To ani nezmiňuji, že zdaleka ne všechny analogové přístroje jsou vybaveny expozimetrem a ten externí nemusí být vždy po ruce, když přijde na rozhodný okamžik pro zmáčknutí spouště a zachycení scény.
Pravidlo Sunny 16, počeštěně Slunečná šestnáctka, je jednoduchý způsob, jak určit světlo a správně exponovat bez expozimetru. Do praxe se přenese překvapivě snadno a jako bonus přináší pohled do zákulisí, jak film reaguje na světlo. Takže hurá do akce.
- Základem úspěchu je znát ISO hodnotu filmu, ta je vždy uvedena na krabičce a značí citlivost filmu na světlo.
- Podle hodnoty ISO nastavíme rychlost závěrky fotoaparátu. Vždy volíme nejbližší dostupnou rychlost, pro nejobvyklejší filmy je to takhle:
ISO 100 = 1/125s
ISO 200 = 1/250s
ISO 400 = 1/500s
- ISO a rychlost závěrky budou pro využití Sunny16 pevné body našeho expozičního trojúhelníku, které se už nebudou dále měnit.
- Samotnou expozici filmu určíme podle dostupného okolního světla a nastavíme na cloně objektivu následujícím způsobem:
| Hodnota clony | Světelné podmínky | Jak vypadají sluncem vržené stíny |
| f16 | Slunečno, jasný den bez mraků | Viditelné stíny s ostrými hranami |
| f11 | Slunečno, lehce oblačno | Viditelné stíny bez ostrých hran |
| f8 | Polojasno | Stíny sotva viditelné |
| f5,6 | Zataženo | Beze stínů |
| f4 | Extrémně zataženo a temně pošmourno / Vycházející a zapadající slunce | Beze stínů / Dlouhé ostré stíny |
Jestli Váš objektiv disponuje clonou f22 – je možné využít pro podmínky: Slunečno bez mraků na sněhu či písku, kde se světlo extrémně odráží od povrchu. Využití ale nedoporučuji, pro tuto hodnotu dochází k viditelné ztrátě ostrosti z důvodu tzv. difrakce, která ostatně může být znatelná i na f16.
Příklady v praxi:
– Jasné odpoledne bez mráčku, film ISO 100: závěrka 1/125, clona f16
– Pod mrakem, zatažený den, film ISO 200: závěrka 1/250, clona f5.6
– Slunce klesající k západu, film ISO 400, závěrka 1/500, clona f4
Pár slov na konec ke správné expozici
Výhodou focení na většinu negativních filmů je výborná expoziční pružnost ve směru přeexponování, laicky řečeno, film snese hodně světla. Obecně běžnou praxí analogové fotografii proto je měřit pro stíny ve fotografované scéně, čili exponovat film na základě temnějších částí zamýšlené fotky, k docílení vyrovnané expozice.
Ve finále to znamená, že pokud si nejste světlem zcela jistí, nebo se váš objekt zájmu nachází ve stínu či protisvětle, pootevřít clonu objektivu o stupeň až dva nenapáchá výrazné škody – negativ zachová ve světlech dostatek detailů a pomůže vytáhnout případné obrazové informace schované ve stínu, které by se v případě podexponování nenávratně ztratily. Příklad je třeba focení na ulici za slunečného dne, kdy se jedna strana topí ve slunci, zatímco druhá je skrytá ve stínu – je lepší exponovat pro stinnou část, aby nebyla na výsledné fotce zcela černá (samozřejmě není li-to záměr).
Tak a je to, základy Slunečné šestnáctky máme úspěšně za sebou, můžeme se bez obav vrátit k situaci z prvního odstavce a vesele fotit. Jenže co když chceme během využít jinou rychlost závěrky než výchozí pro ISO filmu, nebo otevřít clonu více, než odpovídá okolnímu světlu? Tady přichází na pomoc řešení ve formě expozičního trojúhelníku, o kterém se dočtete tady.