Jak začít fotit na film (a proč)

Asi bych už nedovedl spočítat, kolik jsem za poslední dekádu potkal lidí, kteří nevěřícně kroutili hlavou nad tím, že se pořád dají sehnat fotografické filmy. Focení analogem už ale dneska zdaleka není pouhý výstřelek, ale znovu se rozvíjející forma fotografie těšící se rok co rok z nabývající popularity. A tak na trh opět přicházejí nové fotografické filmy a dokonce se začínají vyrábět zbrusu nové analogové fotoaparáty.

Pro začátek pojďme rozlousknout otázku, proč vlastně s filmem začínat. Film přináší do focení trochu jinou perspektivu proti digitálním alternativám a v dnešní uspěchané atmosféře i vítané zpomalení. Pojďme si projít, jaké jsou jeho výhody a nevýhody:

Výhody

Žádné displeje! Není nad pohled na svět přes hledáček mechanického fotoaparátu. Mobil si může zůstat v batohu.
Unikátní estetika fotografií. Zrno, organické přechody mezi odstíny šedi, pastelové barvy, které může chladný digitální výstup závidět.
Menší počet cvaků = menší zahlcení balastem. 36 políček na filmu nutí přemýšlet nad tím, co stojí za to vyfotit, a jak udělat zajímavý snímek na první dobrou místo zkoušení desítek podobných variant.
Natěšení na fotky, které nevidíte hned. Tak si po jejich vyvolání nebo skenu negativů můžete prakticky znovu prožít dovolenou.
Staré foťáky a práce s nimi. Jsme ze všech směrů obklopení elektronikou. Je fajn si odpočinout.
Variabilita filmů pro docílení specifického vzhledu fotky. K dispozici jsou filmy: ortochromatické, pro infračervenou fotografii, s různou zrnitostí, kontrastem, podáním barev, černobílé i speciální monochromatické, a to všechno v různých formátech. Možností je spousta pro každou příležitost, a navíc je pořád co objevovat, tak není snadné začít se nudit.
Fyzický výstup. Negativy máte v ruce, neztratí se. Tedy neměly by 🙂
Práce v temné komoře. Když už do analogu, proč ne se vším všudy! Temná komora je relax s dobrou muzikou, sklenkou dobrého pití (nezaměnit s ustalovačem) a jako bonus fotky na zeď.

Nevýhody

Cena filmů a spojených služeb. Leze to do peněz. Hlavně, když se nerozhodnete filmy vyvolávat a skenovat doma svépomocí.
Menší počet cvaků. Při focení akcí, kde je potřeba odevzdat určitou kvantitu fotografií, může být rázem 36 expozic na jednom filmu značně limitující faktor.
Staré foťáky a práce s nimi. Vše nemusí fungovat, jak by mělo a servis se může prodražit, nebo třeba vůbec nebýt dostupný.
Obzvlášť v případě elektronických fotoaparátů hrozí riziko, že elektronika zkrátka selže a z foťáku se stane těžítko.
Když se něco nepovede, třeba právě kvůli nějaké technické závadě. Bohužel se na to často přijde až po vyvolání filmu.
Technicky těžší disciplína. Obzvlášť pro práci s manuálními fotoaparáty je potřeba se naučit alespoň základy, jak funguje světlo pro docílení konzistentních výsledků.
Když dojde film. Je potřeba se zásobit na výlety, protože mimo větší města zkrátka náhradní film většinou nepořídíte.

Jdete do toho? Výborně, teď je potřeba sehnat fotoaparát.

Dobře poslouží starší stroj, který chroupá film úplně stejně jako nové modely, nebo drahé prémiové aparáty. Ideální je do začátku zkusit najít nějaký ten foťák třeba u babičky ve skříni. Přesně takhle jsem se před deseti lety dostal ke staré zrcadlovce Praktica, která nastartovala můj návrat k analogovým kořenům.

Není-li vaše skříň dostatečně zásobena, nezbývá, než se podívat po něčem z druhé ruky. Obecně doporučuji, vzhledem ke stáří a častému nevyužití analogových foťáků, alespoň do začátku nakupovat u ověřených zdrojů, kde se po vyzkoušení aparátu s filmem dá v případě nějakých potíží bez problému reklamovat, jako jsou třeba bazary Foto Pazdera, Foto Škoda.

Na co si dát při koupi pozor
Na rozdíl od digitálních fotoaparátů, kde rovnou vidíme výstup, je nákup analogu vždycky trochu risk, hodí se proto zkontrolovat alespoň pár základních věcí:

Fyzický stav fotoaparátu. Příliš mnoho ťukanců na těle, zažraná špína, zatuchlý zápach? Radši ruce pryč. Je velká šance, že mechanicky nebude něco v pořádku.
Závěrka. Otevřít záda fotoaparátu a proti světlu vyzkoušet, že všechny rychlosti cvakají. Vteřina by měla trvat vteřinu 🙂
Objektiv. Proti světlu zkontrolovat, že jsou skla bez škrábanců, prachu a hlavně plísně, která má tendenci se rozlézat. Mechanicky vyzkoušet hladkost ostření a clony, která by měla být bez stop oleje.
Zkorodované kontakty baterií. Vyteklá baterka dokáže odstavit elektroniku, funkčnost tedy raději ověřit hned s novou baterií.
Nakupujte se zárukou, větší technické potíže se odhalí až po vyvolání filmu. Znovu doporučím bazary Foto Pazdera, Foto Škoda, kde se dá foťák bez problému vyměnit v případě potíží.

Teď už k samotnému výčtu možností, co si můžeme za naše tvrdě vydělané koruny pořídit. Foťáky rozdělím do pár hlavních kategorií, pojďme si je projít:

Kompaktní fotoaparáty

Nejjednodušší řešení, které obvykle stojí pár korun. Nebo se najde doma ve skříni.
Kompakty jsou snadnou cestou pro docílení vzhledu fotek jako z klasických devadesátkových fotoalb.
Stačí zamířit a cvaknout. O zbytek se postará samotný foťák. V případě nedostatečného světla si dokáže přisvětlit bleskem.
Nevýhodou je obvykle nedostatek manuální kontroly expozice nebo ostření a obvykle o něco horší obrazová kvalita.
Elektronika může selhat a pak to má foťák za sebou. Na druhou stranu nový kompakt se dá pořídit snadno a rychle.

Manuální, či semi-automatické zrcadlovky

Nejdostupnější varianta. Zrcadlovky vyráběli úplně všichni, je tedy na výběr nepřeberné množství značek, objektivů a příslušenství ve všech cenových relacích.
Přes objektiv vidíte přesně to, co fotíte.
Možnosti! K dispozici jsou plně manuální stroje, které s občasným vyčištěním a seřízením vydrží vesele cvakat do sklonku věků i poloautomatické/automatické fotoaparáty, které zastanou práci s nastavováním expozice za vás.
Vypadají skvěle. Co si budeme povídat, vzhled prodává 🙂
U starších kousků je potřeba dát si pozor, jestli rychlosti závěrky šlapou, jak mají, že nikde neproniká na film nechtěné světlo a v případě elektronických variant hlavně, jestli vůbec fungují. Nakupujte raději z prověřených zdrojů, kde je možnost foťák po vyzkoušení s filmem vrátit, když něco nepůjde.

Elektronické zrcadlovky z devadesátých a nultých let

Technologicky nejpokročilejší s pokročilými možnostmi měření expozice, automatickými módy focení a automatickým ostřením.
Fungují s (relativně) moderními objektivy s automatickým ostřením, zoomem či stabilizací.
Pro zkušené digitální fotografy znamenají jednoduchý start, protože ovládání současných strojů je podobné.
Navzdory pokročilým funkcím se dají sehnat levněji než mnohé manuální fotoaparáty.
Nevýhodou je čistě elektronická funkčnost, která je daní za pokročilé vlastnosti. Bez baterek nic nevyfotíte a když odejde elektronika, z foťáku se stane těžítko.

Dálkoměry

Hledáček dálkoměrných fotoaparátů je průhledový jako třeba u kompaktů a ostří se pomocí zabudovaného dálkoměru. Protože nekoukáte přes objektiv, se dálkoměry skvěle hodí pro práci s barevnými a infra filtry, které u zrcadlovek zkreslují, nebo úplně zatemňují pohled přes hledáček.
Jednodušší využití hyperfokálních vzdáleností objektivu, protože v hledáčku neruší rozostřený obraz, nemáte-li přesně zaostřeno.
Tišší než zrcadlovky, když potřebujete být při focení jako myšky. Třeba v divadle, nebo na ulici.
Náročnější na údržbu. Dálkoměr není kamarád s otřesy a ranami, může tak potřebovat kalibraci po případné kolizi.
Vyšší pořizovací cena. Dostupné varianty často nemají výměnné objektivy, nebo jsou sovětské výroby, které vzhledem k datu výroby a kolísavé kvalitě výroby nemusí být ideální.

Středoformátové fotoaparáty

Kategorie sama pro sebe, zahrnující spoustu možností, které si tady ale dovolím už vynechat.
Využívá svitkové negativy, které mají větší plochu než 35mm kinofilm a díky tomu mají vyšší obrazovou kvalitu. Jestli fotíte pro billboardy u silnic je středoformát jasná volba.
Výběr z různých formátů a poměrů stran. Čtvercové negativy, 6:7, 4:3, možností je spousta.
Na svitek vyfotíte méně fotek než na kinofilm. Třeba u čtvercového formátu máte z jednoho svitku akorát 12 fotek.
Kdy jste naposledy olíznuli známku? Při dofocení svitkového filmu si tento odporný zážitek můžete připomenout. Každá rolka se po dofocení přelepuje obdobným způsobem 🙂

A je to, foťák se nám houpe na ramenu, teď je potřeba sehnat nějaký ten film.

Do začátku určitě doporučím držet se v našich luzích a hájích a využít nabídku královéhradeckého výrobce FOMA, který nabízí černobílé filmy s cenou lehce přesahující stokorunu. Nakupovat se dá přímo v e-shopu výrobce: https://fomaobchod.cz/

Jestli vás více zajímá barevná fotografie, nezbyde, než se plácnout přes kapsu, nejlevnější barevné filmy už atakují hranici tří set korun.

K nákupu všeho spojeného s analogovou fotografií můžu vřele doporučit BéFoto e-shop, případně pro pražské čtenáře kamennou prodejnu v Holešovicích: https://www.befoto.cz/
Pro jejich vstřícnou cenovou politiku je však navštěvuji pravidelně. Jestli se nerozhodnete vyvolávat si filmy svépomocí doma, jejich minilab je cenově dostupnějšího než konkurenti. Teď už si jen musím zajít do BéFoto a říct si o sponzoring 🙂

Jde se fotit!

A teď konečně k podstatě článku, jdeme se podívat, jak fotit na film. Jestli vlastníte automatický foťák, odvede sice většinu práce sám, ale přesto se hodí porozumět světlu pro docílení konzistentních kvalitních výsledků. K tomu se ale ještě dostaneme, teď si pojďme říct

Jak se vlastně foťák ovládá?
Ukažme si to na příkladu zrcadlovky se zabudovaným expozimetrem, která je asi nejběžnější vstupní droga do analogové fotografie 🙂
Na foťáku standardně najdeme tyto základní ovládací prvky (a občas i něco navíc, jako třeba ovládání samospouště, ale to už pro zjednodušení vynechám):

Páčka pro otevření dvířek k filmu
Nastavení ISO
Nastavení rychlosti závěrky
Clona objektivu
Ostření objektivu
Páčka pro natažení filmu
Tlačítko spouště závěrky
Tlačítko pro uvolnění filmu po dofocení (většinou ze spodní strany foťáku)
Klička pro převinutí filmu

Vypadá to, že je toho hodně, ale žádný strach, postup je docela jednoduchý a rychle si ho osvojíte. Ujistěte se, že máte ve foťáku správně vložené čerstvé baterie (většinou 2 knoflíkové LR44) a můžeme na věc:

1. Nejdříve otevřeme dvířka fotoaparátu a vložíme kazetku filmu. Dává se na levou stranu a film natáhnete do špulky napravo. Vidíte taková ta ozubená kolečka, která teď koukají přes perforaci filmu? Ty zajišťují jeho transport přes filmovou komoru.

2. Teď natáhněte film páčkou pro natažení. Film by se měl plynule navinout z kazety nalevo na špulku napravo. Jestli se tak stalo, zavřete záda foťáku. Zmáčkněte spoušť a film ještě dvakrát film natáhněte páčkou. Jestli jste vše provedli správně, při natahování filmu se bude točit klička pro převíjení. Takhle poznáte, že je vše v pořádku a nefotíte naprázdno.

3. A jde se na věc, jste připraveni začít fotit! Teď je potřeba nastavit expozici filmu. Pro začátek nastavte na foťáku ISO – na stejné číslo, jako je napsané na krabičce od filmu.
Jak film reaguje na světlo? Uděláme si takový experiment! Nastavte si rychlost závěrky na tu nejbližší ISO filmu (třeba 1/500 pro film s ISO 400), na objektivu úplně zavřete clonu na hodnotu f16 nebo f22. Teď se podívejte přes hledáček z okna a lehce zmáčkněte tlačítko spoušti pro aktivaci expozimetru. V hledáčku se začne hýbat rafička nebo rozsvěcovat diody.
S aktivovaným expozimetrem otevírejte clonu objektivu z f16 na f2 a sledujte, jak se hýbe rafička mezi hodnotami – a + , a nebo jak se rozsvěcují diody – a +. (Pro úplnost: – znamená podexponováno, + znamená přeexponováno).
Až se rafička zastaví uprostřed, případně až se rozsvítí dioda uprostřed, máte vyhráno. Zaostříme a cvak! Dobře exponovaná fotka je na světě.

4. Po dofocení filmu (počítadlo ukazuje 36, páčka pro natažení už se dál nehne) zmáčkněte tlačítko dole na těle fotoaparátu, které uvolní film pro převinutí zpět do kazetky. Páčkou pro převíjení točte ve směru, kterým ukazuje na ní natištěná šipka, dokud nepoleví tlak. Pak můžete otevřít záda fotoaparátu a jít film vyvolat.

5. Opakujte celý postup s novým filmem 🙂

Trochu víc do detailu k exponování.

Je dobré vědět, že negativní film velice dobře snáší přeexponování. Zvládne si poradit s podstatně větší dávkou světla a zachovat detaily bez přepalů. Fotíte-li tedy někoho v protisvětle, je lepší film o stupeň až dva přeexponovat, aby z vašeho subjektu nezůstala jen silueta.
Negativním filmům nesvědčí podexponování, kde se veškerá obrazová data ztratí v černočerné tmě.

Do začátku rozhodně doporučuju dělat si poznámky s jakým nastavením fotíte jednotlivé obrázky. Až budete mít v ruce negativ a fotky, pak z nich můžete snadno zpětně odvodit, jak váš film reaguje, a jak nastavení ovlivňuje výsledky.

Pro správné naexponování filmu jsou důležité 3 veličiny takzvaného Expozičního trojúhelníku, které se nastavují na každém správném manuálním fotoaparátu:

ISO – základní veličina určující citlivost filmu na světlo. Vyšší ISO znamená citlivější filmy, z pravidla sice zrnitější, ale se kterým se bude lépe fotit třeba v noci, kdy je světla pomálu.
ISO je napsané na krabičce a kazetce filmu a na foťáku se nastavuje pro zvolený film jen jednou, poté už se nemění, dokud film nedocvakáme a nevezmeme jiný s jinou hodnotou.
Rychlost závěrky – foťák je vlastně akorát světlotěsná krabička, ve které se otevírá závěrka pro přesně určený časový úsek, který si zvolíme k nasvícení filmu.
U mechanických fotoaparátů se rychlost závěrky nastavuje na kolečku vedle tlačítka spouště fotoaparátu, nejčastěji se pohybuje v rozmezí od 1/1000 vetřiny až po 1 vteřinu + režim B, kde závěrka zůstává otevřená, dokud držíme tlačítko spouště.
Vyšší rychlost závěrky (např. 1/500s) se hodí pro zmrazení okamžiku, třeba aby při sportu nebyly rozmazané pohyby.
Pomalejší rychlost závěrky (např. 1/30s) dovolí filmu nabrat více světla třeba pro večerní focení, nebo naopak pro rozmazání pohybu.
Clona objektivu – určuje kolik světla projde objektivem a u mechanických fotoaparátů bude prstenec pro její nastavení přímo na objektivu.
Otevřená clona (např. f2) lze zároveň využít pro rozmazání pozadí nebo popředí fotografie.
Zavřená clona (např. f11) znamená vyšší hloubku ostrosti podle takzvané stupnice hyperfokální vzdálenosti, kterou najdete vypsanou na objektivu, a ze které vyčtete, od kolika a do kolika metrů bude váš snímek zaostřený.

Správnou kombinaci těchto veličin docílíme pomocí expozimetru, na kterém nastavíme hodnotu ISO podle používaného filmu a po provedení měření vyčteme, jakou rychlost závěrky a jakou hodnotu clony objektivu máme nastavit na fotoaparátu.

A kde sehnat expozimetr?

Expozimetr můžete mít už zabudovaný ve foťáku, jak už jsme si popsali u ovládání zrcadlovky.
Může být analogový, kde vyčtete správné hodnoty buď pomocí rafičky, která se pohybuje mezi symboly + (přeexponováno) a – (podexponováno), správnou expozici docílíte umístěním rafičky doprostřed pomocí změn rychlosti závěrky a hodnoty clony. Digitální varianta funguje podobně, jen se místo rafičky rozsvěcují symboly pro pře- a podexponování.
Nemá-li váš foťák expozimetr nezoufejte, dají se pořídit ruční obvykle s vícero funkcemi, malé přídavné expozimetry vhodné pro umístění do sáněk blesku, aplikace do mobilu, které poslouží přinejmenším stejně dobře a nebo se můžete naučit denní světlo číst sami podle takzvaného pravidla Sunny16, o kterém jsem se už rozepsal ve článku tady.

Jestli se chcete zabrousit do detailů expozičního trojúhelníku, a jak na sebe vzájemně navazují závěrka se clonou, rozepsal jsem se ve článku tady.

No a hlavně žádný strach, focení na film je především zábava, takže hurá na to a přeju dobré světlo!