Jak ostřit bez zaostřování a rychleji než s autofocusem – úvod do Hyperfokálních vzdáleností na manuálních objektivech.

Když poprvé vezmete do ruky manuální objektiv, ze všech těch vygravírovaných značek a čísel se může snadno zamotat hlava. Rozklíčování jejich významu je naštěstí jednoduché a odměnou za to je fotografický cheat kód, díky kterému můžete pořizovat ostré snímky mnohem rychleji, než s automatickým ostřením.  

Toho docílíte využitím takzvaných hyperfokálních vzdáleností, které na objektivu ukazují zóny od a do kolika metrů budete mít zaostřeno pro vybrané clonové číslo. Pak stačí předostřit a v dané zóně můžete vesele cvakat s jistotou, že nebudete mít rozmazané fotky. 


Co na manuálním objektivu vždy najdeme a k čemu to slouží:

  • Středová střelka, taková ta tečka nebo čára uprostřed, která ukazuje na zvolené clonové číslo a zaostřenou vzdálenost v metrech a stopách. Jasná věc. 🙂
  • Stupnice hyperfokálních vzdáleností k určení hloubky ostrosti snímku pro zvolené číslo clony. Od středové střelky je vygravírovaná stupnice označená zleva i zprava hodnotami clony. Vzdálenost mezi čísly tvoří chlíveček (čti: zónu) ukazující na stupnici vzdálenosti od kolika a do kolika metrů bude vše dostatečně ostré. 
  • Hodnota clony. Otočením prstence nastavujeme jaké množství světla projde objektivem pro expozici snímku. 
    Označena jako f: 1,4 / 2 / 2,8 / 4 / 5,6 / 8 / 11 / 16 / 22. 
    Zvolené clonové číslo zároveň určuje hloubku ostrosti, respektive od a do kolika metrů budete mít zaostřeno:
    – Pro nižší čísla (např. f1.4) je potřeba poctivě zaostřovat přes hledáček protože hloubka ostrosti je nižší. 
    – Vyšší čísla (např. f8) je hloubka ostrosti vyšší, např. od dvou do čtyř metrů pro clonu f8. 
  • Prstenec pro ostření a stupnice vzdálenosti v metrech a stopách. Od nejnižší ostřící vzdálenosti objektivu až po nekonečno. Při zaostření přes hledáček se na objektivu ukazuje korespondující vzdálenost.

Stačí si tedy nastavit clonové číslo, vybrat si od a do kolika metrů potřebujete mít zaostřeno a vesele fotit!

Využití v praxi a příklady

Teď k čemu je využití hyperfokálních vzdáleností vlastně dobré? Především, když potřebujete fotit rychle – třeba během sportovní akce nebo na při focení scén na ulici. Nastavíte si vyšší hodnotu clony a objektiv požadovanou vzdálenost (buď na zónu třeba od dvou do pěti metrů, nebo na konkrétní vzdálenost s vědomím, že budete mít dostatečnou hloubku ostrosti před i za zvolenou vzdáleností), a pak už jen čekáte, až váš subjekt přijde do záběru. Tam, kde autofocusový objektiv teprve hledá na svůj subjekt a až posléze ostří, vy už máte hotovo a neztrácíte čas a ještě hůř možné záběry. A o ty přece jde! 🙂

Pojďme se podívat na příklady různých nastavení. Všimněte si clonového čísla na vrchních prstencích objektivů a stupnice pro hyperfokální vzdálenosti dole, která ohraničuje zóny, od kolika do kolika metrů bude snímek ostrý pro jednotlivá clonová čísla:

21mm
Hodnota clony f4
Zaostřeno od 1,3m do 5m

28 mm
Hodnota clony f11
Zaostřeno od 1,2m do nekonečna.

35 mm
Hodnota clony f16
Zaostřeno od 1,2m do nekonečna.

50 mm
Hodnota clony f8
Zaostřeno od 4m do 20m.


No a to je skoro celé tajemství!
Hodí se vědět, že hloubka ostrosti se zvyšuje, čím více se blížíte k nekonečnu na objektivu a ovlivňuje ji i šířka objektivu – čím širší, tím větší ostré zóny.

Širší objektiv = větší hloubka ostrosti
21mm, 28mm a podobné objektivy se vyznačují velkou hloubkou ostrosti. Může být ale zase těžší docílit rozmazaného pozadí fotografie. 

Delší objektiv = nižší hloubka ostrosti
90mm, 135mm a podobné objektivy mají nižší hloubku ostrosti, ostřit už je vhodnější přes hledáček a na hyperfokální vzdálenosti se spoléhat spíše u nekonečna. Snadné rozmazat pozadí snímku.


Tak to by byly ostré snímky bez ostření. Chcete měřit světlo bez expozimetru? Podívejte se na článek na odkazu tady! Více o detailech k exponování se rozepisuju ve článku o expozičním trojúhelníku na odkazu tady.