Ilford Pan 400 – recenze filmu

Ilford Pan 400 – recenze filmu

Ilford Pan 400 je černobílý film s výborně zvoleným názvem. Je z něj hned jasné, že se jedná o panchromatický film o rychlosti 400. Pochází z dílen britských Harman Technology, má klasickou strukturu zrna, solidní ostrost, vysoký dynamický rozsah a především je levnější variantou k filmu Ilford HP5+ ze stejné stáje nebo třeba ke Kodaku Tri-X. Nižší cena ale neznamená, že by se jednalo o film k zahození. Naopak, s více než sto padesáti nafocenými čtyřstovkami se řadí vysoko mezi mé oblíbence. Pojďme se podívat, proč by mohl zajímat i vás.

Základní vlastnosti

– Panchromatický film, citlivý na celé barevné spektrum
– ISO 400 pro univerzální využití
– Klasické zrno a nadprůměrná ostrost
– Levnější varianta ke klasickým čb filmům s ISO 400 jako Ilford HP5+, Kodak Tri-X
– Dostupný pouze ve 35mm variantě
– Nižší kontrast při ISO 400
– Vysoký dynamický rozsah
– Vhodný pro push

Film prošel v roce 2025 úpravou emulze, proti předešlé variantě má nyní o něco výraznější zrno. Původní emulze měla potíže s občasným výskytem artefaktů – především souvislých jemných čar, obzvlášť viditelných ve světlých částí fotek. Tento neduh byl s novou emulzí odstraněn.

Exponování na ISO 400

Při focení na krabičkové ISO 400 se vyznačuje nižším kontrastem, střední zrnitostí, nadprůměrnou ostrostí a dobrou tonalitou v přechodech mezi stupni šedé. Film má neutrální podání, které by zlý jazykové mohli označit za mdlé. Barevné filtry od žlutého po červený nicméně fungují pro přidání kontrastu skvěle.

Při exponování na stíny zachovávají tmavé části scény dobře čitelné detaily, světlé části velice dobře zvládají přeexponování – film zvládne přeexponování až o 4 stupně bez drastické ztráty kvality, respektive přepalů – projeví se hlavně nižším kontrastem a výraznějším zrnem

Jako u všech negativních filmů se v případě podexponování ztrácejí obrazová data ve stínech. Podexponování o 1 stupeň je možné využít pro zdůraznění kontrastů a méně učesané výsledky, více nedoporučuji.

Push process

Nízký kontrast pro krabičkové ISO 400 dělá z filmu ideálního kandidáta pro push process, čili záměrné podexponování filmu (tedy focení třeba na ISO 800, 1600 nebo 3200) kompenzované prodloužením času ve vývojce.

Jak Push process funguje? Prodloužené vyvolávání vytáhne z emulze více detailů za cenu umocnění zrna a kontrastu. Výsledky působí jako ze starých klasických reportážních snímků. S pushnutým filmem se dá pohodlně fotit i na vyšší rychlosti závěrky třeba v nočních hodinách.
Ale pozor, nejedná se o zázračnou metodu, která fakticky zvýší krabičkové ISO filmu. Film při pushi fakticky stále podexponováváme. Delší koupel ve vývojce sice z emulze vytáhne více obrazových dat, především ale ve světlých částech negativu. Tmavé části zůstávají blízko původnímu ISO 400. O to důležitější je u pushnutého filmu správně měřit expozici – detaily ve stínech se můžou velice snadno ztratit a splynout v černočerné tmě.

Jak push ovlivňuje snímky?

ISO 800 – výraznější kontrast oproti ISO 400, dobré detaily ve stínech, jasnější světlé části.
ISO 1600 – střední cesta s vysokým kontrastem, stále dobře drží detaily ve stínech a s relativně nízkým rizikem přepalů. Focení na ISO 1600 se budu více věnovat o odstavec níže.
ISO 3200 – hodně vysoký kontrast, stíny spíše do černa a snadno se ztrácí detaily. Světé části mohou být přepálené, především u kontrastnějších scén.

Exponování na ISO 1600

Při pushi na ISO 1600 se z filmu stává univerzální černobílý dříč, který poslouží při prakticky každé příležitosti: Od pouliční fotografie za slunných dní, kde umožní dostatečně přiclonit pro získání vyšší hloubky ostrosti, přes focení sportu na rychlou závěrku, až po noční cvakání bez nutnosti stativu nebo pohodlné focení v interiérech.

Film se při měření na ISO 1600 chová dostatečně předvídatelně a vyvolávání je bezproblémové, jen zabere více času. Vyvolaný film se esteticky přibližuje klasickým reportážním snímkům z minulého století, což jako dlouholetý příznivec analogové fotografie považuji za jednoznačný klad.
Jestli vám nevadí výraznější zrno a delší čas strávený v temné komoře mohu push na ISO 1600 doporučit.

Vyvolávání

Film se vyvolává ve standardní chemii, po uschnutí se nekroutí a je zcela placatý. Díky tomu se pohodlně skenuje.

Původní emulze před jejím nahrazením novou v roce 2025 trpěla občasným výskytem artefaktů, které bylo nutné odstranit v postprocesu u počítače a film tak nebyl ve všech případech vhodný pro mokrý proces vyvolávání fotek. To se s novou emulzí odstranilo, film se chová předvídatelně a bez nečekaných překvapení. Pozor v případě nakupování starších filmů.

Časy pro vyvolávání při 20 stupních Celsia a pěti inverzích každou celou minutu:

ISO 400:
D76 – 6 minut
D76 1+1 – 13 minut
HC 110, ředění B – 6 minut

Push na ISO 1600:
D76 – 14 minut
HC 110, ředění B – 14 minut

Výsledky v D76 1+1 a HC110 při ředění B jsou srovnatelné. V neředěné D76 má film méně výrazné zrno, ruku v ruce s tím působí o něco méně ostře.
Po vývojce se aplikuje standardně přerušovač a ustalovač. Doporučuji využít smáčedlo na poslední proprání.

Srovnání s Ilford HP5+ a Kentmere 400

Okolo původu filmu Ilford Pan 400 se traduje spousta legend. Některé tvrdí, že se jedná o starší emulzi HP5 ze 70. a 80. let. Další, že jde o film nařezaný z okrajových, méně kvalitních částí rolí dnešního HP5+. Jiné dokonce tvrdí, že se jedná o stejnou emulzi jako Kentmere Pan 400.
Ilford se ke spekulacím nijak nevyjadřuje, dostupné technické listy (sehnat ten pro Ilford Pan 400 vyžaduje trochu více hledání), ale potvrzují, že se jedná o samostatnou emulzi lišící se od obou Ilford HP5+ i Kentmere 400.

Kentmere 400
Při krabičkové hodnotě ISO má film ještě o něco nižší kontrast – pravděpodobně daný menším množstvím stříbra v Kentmere 400. Při pushi se chová obdobně dobře, zachovává více detailů ve stínech, respektive tmavých částech snímku. Ostrost působí prakticky stejně, možná pocitově o něco nižší, což je dáno menším kontrastem. Zrno je klasické a podobně výrazné. Cena je prakticky stejná. Stejný film najdete překrabičkovaný pod názvy Agfa APX 400 a Rollei RPX 400, často za nižší cenu.

Ilford HP5+
Kontrastnější a na první pohled živější film s lepší tonalitou v tmavých částech snímku. Zrno je klasické a jemnější a aby toho nebylo málo, je HP5+ ostřejší než Pan 400. Při pushi velmi dobré výsledky, opět s jemnějším zrnem než levnější konkurenti. Ilford HP5+ je zkrátka reportážní klasika, které by nebylo prakticky co vytknout, nebýt cca o 100 Kč vyšší ceny na film. Když se vyhneme přímému srovnávání políček negativů, Ilford Pan 400 má podobné vlastnosti jako jeho dražší brácha a velice dobře obstojí ve většině situací.
Ilfordu HP5+ se podrobněji věnuji v recenzi na odkazu tady.

Další konkurence

Dobrou zprávou je, že černobílých filmů s ISO 400 se i několik dekád po digitální revoluci dá sehnat jako hub po dešti, uvádím tedy jen několik příkladů rozdělených především podle jejich využití.

Filmy s klasickým zrnem

Klasické kubické zrno je výraznější a ehm.. klasické, zkrátka takové jaké najdete na 35mm fotkách více než sto let.

• Kodak Tri-X 400 – legenda zpoza velké louže. Film je kontrastnější, tmavé části rychleji ztrácí detaily, po vyvolání má film tendenci se kroutit a hůře se proto skenuje. Cena je téměř dvojnásobná.
• Fomapan 400 Action – film s klasickým zrnem z našich luhů a hájů. Faktické ISO je blíže 200, je tedy celkově tmavší, kontrastnější a méně vhodný pro push. Zrno je hrubší. Potěší ale výrazně nižší cenou.

Filmy s tabulárním zrnem

Tabulární, neboli T-zrno přinesl světu Kodak v 80. letech jako jemnější a ostřejší variantu ke klasickým černobílým filmům. Ilford následoval s vlastní variantou.

• Kodak T-Max 400 a Ilford Delta 400 – ostřejší a méně zrnité, fotky působí učesanějším dojmem více se blížícím digitálnímu výstupu. Kontrast je vyšší a dynamický rozsah o něco nižší než u filmů s klasickým zrnem. Oba filmy jsou výrazně dražší.

Specializované filmy

Tady zahrnu filmy, které vybočují z klasického panchromatického ringu.

• Foma Ortho 400 – ortochromatický film, tedy necitlivý na světlo v červeném spektru. Výrazný kontrast a specifické podání, díky kterému je obzvlášť vhodný pro focení za mdlého světla, kdy dokáže scény oživit. Nedoporučuji na push kvůli vysokému kontrastu. Cena je prakticky stejná. Více o filmu a fotogalerie v recenzi tady.
  
• Rollei Infrared 400 – úplně z druhého soudku film s vyšší citlivostí v červeném spektru s filtrem vhodný pro infračervenou fotografii. Bez filtru se chová jako silně kontrastní panchromatický film bližší ISO 200. Nevhodný na push a dražší než I.Pan 400. Více o filmu a fotogalerie v recenzi tady.

Shrnutí

Ilford Pan 400 je univerzální černobílý panchromatický film s dobrou ostrostí i tonalitou, který je využitelný pro prakticky každou příležitost. Nižší kontrast na krabičkovém ISO 400 z něj činí ideálního kandidáta pro push process, jestli vám nevadí výraznější zrno. Má podobné podání jako jeho největší konkurent ze stejné stáje – Ilford HP5+. V přímém srovnání sice ukazuje nedostatky v menší živosti a ostrosti a hrubším, výraznějším zrnu, ty ale Ilford Pan 400 zdárně vyvažuje podstatně nižší cenou za film, otevírající možnosti pro skutečně každodenní použití. Sháníte-li film s klasickým podáním, který neudělá až tak velkou díru do rozpočtu, s Ilford Pan 400 nešlápnete vedle.

Jestli vás zajímá, jak se fotí na dražší Ilford HP5+, zvu k přečtení mé podrobné recenze na odkazu zde.
Nejlevněji Ilford Pan 400 film seženete u Bé Foto na odkazu tady.

Klady
– Univerzální využití
– Vysoká dynamická pružnost
-Vhodný pro push
– Klasický look
– Příznivá cena (nejlevněji vychází u Bé Foto na odkazu tady)

Zápory
– Nižší kontrast při ISO 400 bez použití barevných filtrů
– Pro někoho může být zrno příliš výrazné
– Nižší ostrost proti filmům s nižším ISO nebo T-zrnem
– Dostupný jen ve 35mm variantě

Galerie